Fotografie
[{"name":"Nap\u0159. barven\u00e1 verze d\u00edla","id":107,"origurl":"https:\/\/arteca.upol.cz\/wp-content\/uploads\/2020\/07\/donald-giannatti-wj1d-qiosee-unsplash.jpg","mime":"image\/jpeg","dir":"\/wp-content\/uploads\/2020\/07\/donald-giannatti-wj1d-qiosee-unsplash_jpg\/","dirname":"donald-giannatti-wj1d-qiosee-unsplash_jpg","filename":"donald-giannatti-wj1d-qiosee-unsplash.jpg","zooms":[14,15,16,17,18],"size":{"0":4928,"1":3280,"2":2,"3":"width=\"4928\" height=\"3280\"","bits":8,"channels":3,"mime":"image\/jpeg"}},{"name":"Nap\u0159. \u010dernob\u00edl\u00e1 verze d\u00edla","id":106,"origurl":"https:\/\/arteca.upol.cz\/wp-content\/uploads\/2020\/07\/donald-giannatti-wj1d-qiosee-unsplash-gray.png","mime":"image\/png","dir":"\/wp-content\/uploads\/2020\/07\/donald-giannatti-wj1d-qiosee-unsplash-gray_png\/","dirname":"donald-giannatti-wj1d-qiosee-unsplash-gray_png","filename":"donald-giannatti-wj1d-qiosee-unsplash-gray.png","zooms":[14,15,16,17,18],"size":{"0":4928,"1":3280,"2":3,"3":"width=\"4928\" height=\"3280\"","bits":8,"mime":"image\/png"}},{"name":"Tady je\u0161t\u011b nejsou vygenerov\u00e1ny dla\u017edice","id":37,"origurl":"https:\/\/arteca.upol.cz\/wp-content\/uploads\/2020\/06\/louka.jpg","mime":"image\/jpeg","dir":"\/wp-content\/uploads\/2020\/06\/louka_jpg\/","dirname":"louka_jpg","filename":"louka.jpg","zooms":[14,15,16,17,18],"size":{"0":20000,"1":20000,"2":2,"3":"width=\"20000\" height=\"20000\"","bits":8,"channels":1,"mime":"image\/jpeg"}}]
Popis
Obraz je jednou z několika desítek identických kompozic, které byly v druhé čtvrtině 16. století namalovány v ateliéru nizozemského umělce Pietera Coecka van Aelst. Kopie/varianty kroměřížského obrazu jsou uloženy v evropských i severoamerických sbírkách. Toto plátna je svou datací a použitou podložkou unikátní – věříme-li dataci do roku 1528, je to jedno z nejstarších (ne-li vůbec nejstarších) vyobrazení Poslední večeře z ateliéru malíře a mohlo by být proto (po důkladném průzkumu) prohlášeno za předlohu, podle které pak byly malovány další dílenské kopie a varianty. Druhou zajímavou věcí je použití plátna jako – v druhé čtvrtině 16. století severně od Alp stále ještě unikátní – podložky pro malbu. A to i s příhlédnutím k faktu, že téměř všechny ostatní (přinejmenším většina prozatím ověřených) verzí je malována na dřevěné podložce.
